T omáš KLANC má pověst architekta s nekonvenčním pohledem na bydlení. Domy svým klientům navrhuje na míru, ale současně jim také pomůže stavbu realizovat a vybavit interiérem. Říká: „Každý dům by měl mít svůj autentický příběh a já se ho snažím objevit.“

Klientům nabízíte spolupráci od návrhu až po kolaudaci stavby. Je to běžné?


To je u nás v ateliéru taková přidaná hodnota. Vše, co vymyslíme, a navrhneme, se také snažíme s lidmi postavit, pomoct jim s výběrem dodavatelů, realizovat interiér, zahradu. V pomyslném fotbalovém utkání, kde na jedné straně je dobrá architektura a na druhé straně spousta problémů, které je nutné vyřešit, je pro mě vítězný gól až ten postavený dům (smích).

To děláte proto, abyste si víc vydělal, nebo prostě musíte mít všechno pod kontrolou?


Architekturu miluju. Už od první třídy jsem chtěl být architektem. Dům je pro mě něco jako dítě, které si chci nejenom zplodit, ale i dobře vychovat.

Stavěl jste někdy vlastníma rukama?


Samozřejmě, a to nejenom pro sebe svůj byt a ateliér. Měl jsem ze začátku své kariéry architekta štěstí na několik zajímavých a odvážných klientů, kteří se mi nebáli svěřit realizaci celého domu. Naučil jsem se při tom hrozně moc věcí, ze kterých těžím dodnes. Zjistil jsem, že jediné, co na stavbě funguje je mít v jedné ruce projekt a v druhé peníze, což jsou jediné komunikační nástroje, kterým všichni rozumí (smích).

A co když si chce někdo postavit dům svépomocí?


Myslím si, že svépomocná výstavba je dnes opomíjený způsob, jak postavit rodinný dům. Osobně s ním mám velké zkušenosti, sám bych si svůj dům nestavěl jinak. Není to ale rozhodně pro každého, člověk se přece jen u práce na stavbě trochu umaže a také to zabere dost času, který ne každý má. Přesto mám vyzkoušeno, že svépomocnou výstavbou si informovaný a organizačně zdatný stavebník postaví o cca 20 – 30% větší a lépe vybavený dům, než mu nabídla v rozpočtu stavební firma jako generální dodavatel.

Čím se dá ušetřit?


Základy vám vykope bagrista, kterého najdete skoro v každé hospodě. Práci udělá do 20 tisíc, zatímco stavební firma si bude účtovat minimálně pětkrát víc. Pro cihly můžete jít přímo do cihelny, když odeberete dodávku na celý dům, dostanete slevu v desítkách procent. Se slevou získáte třeba i okna, když si je koupíte v zimě, naopak na tepelné čerpadlo jsou akce v létě … a tak bych mohl pokračovat.

O čem hovoříte s klienty na první schůzce?


Nejdřív je dlouho poslouchám. Každý má nějakou profesi a své představy determinované zkušenostmi – kde byl na dovolené, co má postavené soused atd. Požádám je, ať mi sepíšou, co všechno v tom domě chtějí mít a ať mi třeba z nějakého časopisu nebo knížky okopírují, co se jim líbilo, abych se dokázal vcítit do jejich estetického vnímání. Mnoho klientů si myslí, že práce architekta je na čtverečkovém papíře vymyslet dispozici domu (smích). Dispoziční řešení ale není ani desetina práce, která se musí pro dobrou architekturu udělat. Správně provozně a dispozičně vyřešit ten dům je pro mě rutina, něco jako pro chirurga zašít ránu, jenže já jsem tady pro to, abych ty domy dostal dál, do sjednocení mezi zhruba pěti faktory, který ten dům musí splňovat.

Dispozice je první faktor, jaké jsou ty čtyři další?


Je to vnější vzhled domu a jeho forma. Musí být vyvážený proporčně, velikostně a typově i tomu, pro jakého klienta se staví. Třetím faktorem je konstrukční řešení domu. Architektonicky hodnotné domy jsou řešené tak, že jejich konstrukce je z domu čitelná, často je i vizuálně přiznaná. To znamená, že když je něco z betonu, tak to pak neomítnu, ale udělám beton pohledový, když je krov střechy z dřevěných trámů, tak je přece nezabalím do sádrokartonu. Čtvrtým faktorem je interiér, což pro mě ale neznamená jít do Ikey a tam to nakoupit (smích). Když se dělá interiér s architektem, tak se na něj myslí už od začátku. Já neumím přijít do místnosti, nadekorovat ji a zařídit. Když někde chci mít knihovnu, tak vestavěnou do niky a tu niku jsem si tam musel udělat už v průběhu stavby. Stejně je to s kuchyní. Chci mít za pracovní deskou okno, abych viděl na zahradu, tak na něj musím myslet už při navrhování. A konečně pátý faktor, dům by měl tím, jak vypadá, zapadnout do okolního prostředí. Jedině tak vznikne skutečná nemovitost, která má ambici přežít své stavebníky. Bet takového přístupu je dům v podstatě jen drahá hromada na sebe nalepených věcí, které tím nalepením ztrácí svoji hodnotu.

Jedete se hned po první schůzce podívat na pozemek?


Určitě. Důležité jsou světové strany a výhled. Je to radost, když se můžu podívat z okna a vidím třeba pěkný strom. Zrovna teď stavím několik domů na atypických parcelách, například v kopci, odkud je krásný rozhled, nebo třeba na úzké trojúhelníkové parcele s omezeným přístupem.

Lidé často nejdou k architektovi, protože se bojí, že to bude drahé a raději si koupí typový dům.


Na typových domech není nic špatného, typové domy se stavěli za Rakouska i za první republiky. Typové domy v Čechách po roce 89 je ale fenomén, který nemá obdobu. Způsobilo to přetržení řemeslné tradice a ztráta citu pro architekturu a krajinu, která dala zelenou pocitu, že je vše možné, a tak vznikly obludnosti, které naprosto zničili Českou krajinu. Naštěstí je ale architektura živý organismus a jak jsme se mohli v historii již mnohokrát přesvědčit, své stavitele přežije jen skutečná hodnota. V poslední době se situace na trhu s typovými domy výrazně zlepšila, dokonce se dělají soutěže na typové domy. Bohužel v katalozích stále existuje spousta nabídek na ty nevkusné. Rodinný dům jako nemovitost by v každém okamžiku své potencionální, v podstatě stoleté životnosti, měl mít na trhu alespoň takovou hodnotu, za jakou se dům postavil plus cena pozemku. To se o typových domech často říct nedá. Ty mají velice často pouze cenu pozemku. Když ho chcete prodat, zjistíte, že skoro každý kupec řekne, já nechci koupelnu tady, chci WC tady a tohle chci přesunout a tohle probourat. A když je ten dům řešený tzv. typově, tak se to prostě předělat nedá. To znamená, že ho prodáte, jen když jdete s cenou dost dolů.

Jaký byste si vy postavil dům?


Takový jakoby živelný, kde by byly přiznané nosné konstrukce, různé materiály a hodně prosklených ploch. Nemusím také mít na všechno místnost. Líbí se mi otevřený variabilní prostor, propojení interiéru se zahradou. Rád experimentuji a kombinuji různé přístupy k interiéru, mám rád exotiku, vše musí být ale účelné, uměřené a na svém promyšleném místě.

Trpíte deformací povolání? Kamkoli cestujete, všude se díváte po domech, jak jsou postavené? Obíháte na dovolené stavby a památky?


Skoro nemůžu řídit. Když jedu autem, tak se místo řízení koukám po barácích. Stačí mi jen letmý pohled a hned vím, jak je dům postavený, kde má koupelnu a kudy do něj třeba teče, kde jsou tepelné mosty … Na dovolené se samozřejmě chodím na pěkné domy dívat, historickým turistickým centrům se ale spíše vyhýbám. Dopředu si vždy nastuduji danou lokalitu a najdu si v časopisech moderní domy ze současnosti, nebo z blízké minulosti, a ty si jedu prohlédnout. Jezdíme se ženou hodně na kole a často narazíme na pěkný dům i neplánovaně. S kamarády ze školy se pak jednou za čas sejdeme a místo koukání na fotbal si pouštíme fotky baráků třeba z Indie, Izraele nebo Indonésie …

Ve všech oborech se dnes skloňuje slovo krize. Dotkla se i vašeho ateliéru?


Segmentu atypické výstavby pro soukromého klienta, který požaduje mírný nadstandard, se dotkla relativně nejméně. Krizi nevnímám jako něco špatného, ale jako očistný mechanismus. V době před ní, tedy zhruba do roku 2008, se ve stavebnictví děly nepředstavitelné věci. „Realiťáci“ nadhodnocovali reálně neprodejné stavby o stovky procent. Bohužel lidi na to stáli fronty. Spekulanti si mysleli, že když koupí barabiznu a zrekonstruují ji, tak ji pak s obrovským ziskem prodají jenom proto, že je v Praze. Jak už jsem říkal, architektura je naštěstí živý organismus, takže přežije jen hodnotná věc. To, o co je zájem a přežilo 50 let, to těch 50 let přežít mělo, jako secesní nebo funkcionalistické vily.

Kterého českého architekta si vážíte?


Znám mnoho dobrých architektů, ale když mám někoho jmenovat, uvedu profesora Jana Bočana, u kterého jsem studoval na fakultě architketury. Byl to dobrý architekt staré školy, který mě hodně ovlivnil nejenom po profesní stránce ale i svým lidským empatickým přístupem.

Pro časopis DEVELOPMENT NEWS se ptala Marie Skrčená

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY V BLOGU


naše domynaše interiéryo náskontaktCZ
© 2002 - 2014:
TOMÁŠ KLANC
   |    graphic design:
LLEV
|    web design:
S-FACTORY