Interiér rod. domu "U golfového hřiště"

Výhled na green z vlastní ložnice je pro golfistu rájem. Což teprve, když za upraveným parkem zapadá letní slunce. Elegantní dům inspirovaný životem na Novém Zélandu připomíná vily z rozlehlých přímořských plání, obrácené tváří k západu. Na rozdíl od nich nestojí v blízkosti pláže, ale v české krajině nedaleko Prahy.

Zajímavý příběh rodinného domu začíná u břehů Nového Zélandu. Mladí manželé zde strávili několik let, než se plni dojmů vrátili do Čech. Toužili zapustit kořeny a zároveň si ponechat něco ze svobodného ducha ostrovních prérií, a tak vznikl domov založený na otevřeném prostoru s velkým podílem přírodních materiálů a přiznanými dřevěnými konstrukcemi. „Přišel jsem s myšlenkou postavit dům na principu ustupujících hmot, které se postupně zvedají k výhledu na západní stranu. Z ulice je objekt spíš nižší, hmota prvního patra se uplatňuje až v dalším plánu,“ říká ing. arch. Tomáš Klanc ze stejnojmenného architektonického ateliéru. „Kuchyně, obývací pokoj, pokoj pro hosty a další zázemí zabírají výrazně větší přízemí, horní ložnice a dva dětské pokoje v patře jsou úspornější. Vzhledem k nestejnému objemu nadzemních podlaží dochází ke gradaci hmot, a dům tak působí menší a útulnější,“ doplňuje základní myšlenku autor projektu. Vzhledem k sousednímu pozemku s parkovou úpravou golfového hřiště nehrozí, že by majitelé časem přišli o volný rozhled do krajiny a jejich dům byl uvězněn další výstavbou.

Díky tatínkovi!

Přestože se jedná o objekt relativně rozsáhlý, jeho výstavba měla lehce netradiční průběh. Hrubá stavba totiž vznikla svépomocí. „Otec paní domu měl zkušenosti s výstavbou, a tak se rozhodl dětem pomoci a postavil jim velkou část celého domu. Na rok se přestěhovat na pozemek a z provizorní unimobuňky organizoval svou partu zedníků. Podle projektové dokumentace dokázal kompletně zrealizovat hrubou stavbu,“ vypráví Tomáš Klanc. „Dojížděl jsem na stavbu jako technický dozor a vzhledem k odborné erudovanosti a osobnímu nasazení tatínka se podařilo vše zvládnout bez problémů.“ Dokončovací práce, fasáda i interiér si však už vyžádaly speciální dodavatele. Zděná konstrukce hrubé stavby v systému HELUZ získala zateplenou odvětrávanou palubkovou fasádu ze sibiřského modřínu kombinovanou s omítnutými plochami v odstínech šedé a cihlově hnědé barvy. Dřevěné podhledy střešních konstrukcí a přesahů ladí s fasádou a stejně jako antracitová šeď střešní krytiny, okenních i dveřních rámů či oplechování omítnutých hmot spojují komplex do jednotného celku. Úhledně začištěné detaily povyšují stavbu do nadstandardní úrovně kvality a zanechávají dojem precizně odvedené práce.

Proměnlivá hra celku

Dokonale promyšlené detaily i kvalita zpracování se promítají také do interiéru. Návrhy vybavení včetně jednotlivých kusů nábytku pochází rovněž od architekta Tomáše Klance z ateliéru KLANC, v interiéru tak působí vzájemná provázanost barev, materiálů a tvarů. Mozaikové plochy stěn střídají odstíny hnědé a krémové barvy, olivová dýha na prvcích knihovny se opakuje na povrchu horních kuchyňských skříněk, stejná barva antracitu, kterou nalezneme na fasádě domu, se propisuje do interiéru. Vnitřní dveře, zábradlí schodiště korespondují s rámy eurooken, odvětráním nad kuchyňskou linkou i ikonickou židlí Eams chair u jídelního stolu. Nepřekvapí stejné barevné ladění koupelny s vydařeným výhledem na zapadající slunce. Dokonalou souhru materiálů a barev uzemňuje jednolitá epoxidová podlahová stěrka, pod jejímž světle krémovým povrchem vede podlahové vytápění. Harmonii celku přispívá fakt, že celý interiér – od dubových schodů, po dveře, jídelní stůl, kuchyň či knihovnu – navrhla jediná ruka architekta Klance a na zakázku vyrobila truhlářská dílna TITA, s.r.o.

Živé srdce domu

Nápaditému, a přesto jednoduchému a praktickému zorganizování prostoru nahrával právě způsob stavby svépomocí: „Díky tomuto faktu jsme nebyli limitováni každým centimetrem čtverečním, mohli jsme prostoru popustit uzdu. Došlo přibližně k 30% úspoře, o to lepší kvalitu vybavení si pak mohli investoři pořídit,“ vypráví architekt Klanc. Dispozičně vznikl velmi vyvážený prostor s volně plynoucí energií bez zbytečných překážek a bariér. Centrální přízemní hala navazující na zádveří se stala komunikačním uzlem, odkud lze vstoupit do samostatných prostor s jasným určením – šatny, koupelny, toalety, pokoje pro hosty, pracovny i komplexu kuchyně-jídelna-obývací pokoj. Schodiště směřuje do suterénu s vinným sklepem, saunou a fitness, anebo zavede do intimní zóny s ložnicemi, koupelnou a šatnou ve druhém nadzemním podlaží. Hlavní obytný prostor spojují s halou dvoje dveře, které dětem dovolují probíhat dokola a pohánět energii rodinného života. Na jih otevřené rohové okno v obývacím přízemí spolu s proskleným sedlem a posuvnými dveřmi na terasu místnost odlehčují a naplno propojují interiér s okolím stavby. Zapadajícím sluncem zalitý prostor se tak stává skutečným srdcem místa, kde se odehrává to nejdůležitější z rodinného života.

Slovo architekta

„Specifickým rysem projektu byla inspirace novozélandskou architekturou přenesenou do podmínek jednoho z nejkrásnějších pozemků, pro který jsme navrhovali dům. V průběhu stavby jsem se s investory spřátelil, což bylo znát i na komunikaci a schopnosti majitelů přijmout původně neplánované rady a návrhy architekta. Dnes mě hřeje u srdce jejich spokojenost.“

Pro časopis MŮJ DŮM se ptala a zapsala: Daniela Rígrová