Každá vaše druhá zakázka se týká dřevostavby. Není to však tak, že si něco nakreslíte, vysníte a při realizaci musíte ze svých představ začít slevovat?


Nepostupuji tak, že bych si něco vysnil a realita by mě srazila na kolena. Snažím se své představy uskutečňovat přímo na místě a na to je dřevo naprosto ideální materiál. Když postavíte dřevostavbu a přestane se vám líbit umístění okna, tak vezmete motorovou pilu a vyříznete si jej jinde. Nesmíte pouze přeříznout nosný trám.

Jakou máte zkušenost se stavebními firmami?


Nechci je moc hanit, ale poznáte to rychle na stavbě. Mám svého salónního tesaře, kterému již nemusím nic vysvětlovat. Podstoupil jsem i s jinými mnohdy marný boj. Řemeslo mizí. Všichni se zasekli v typizovaných domech, a když po nich chcete i to nejmenší vybočení, tak vám nerozumí.

Pozorujete rostoucí zájem o dřevostavby?


Cítím, že zájem o dřevěné domy narůstá, ale nijak závratně. Spíš se o nich víc píše, víc lidí vidí fotografie a řeknou si, proč ne? Zákazníci jsou však pod tlakem reklamy, prodejců stavebního materiálu a velkých developerských firem. Proto vyhrávají typizované domy nad těmi s vlastní tváří.

Musíte zákazníky přesvědčovat, aby si nechali navrhnout dům ze dřeva?


Dům by měl mít genius loci, historii a žít s lidmi. Lidé k rodinnému domu mnohdy přistupují jako k autu, najít si ho v katalogu a nic neřešit. Takové lidi ani nepřesvědčuji. Zatím mám štěstí na zákazníky, kteří přijdou, vědí co chtějí, a mohu přeskočit přemlouvání. Snažím se jim vysvětlit, jak bych si to udělal, kdybych to dělal pro sebe. Postavil bych si dřevěný dům, který by byl částečně zděný. Vyzděná by byla alespoň jedna nosná stěna popřípadě suterén. Tvář domu a interiér by byly však jistě dřevěné.

Kudy vede hranice mezi tím, co je a co již není ze dřeva?


Dřevo je slovo, pod kterým je schováno opravdu mnoho postupů. Já za dřevostavbu považuji dům, který má nosnou konstrukci ze dřeva a dřevo se uplatňuje ve větší míře i esteticky. Nosnou konstrukci musíte z něčeho udělat. Máte možnost ji přiznat, nebo ji od začátku schovat do sendviče, a že je dům ze dřeva, poznáte pouze poklepem. Takové domy jsou sice postavené ze dřeva, ale ani bych je dřevostavbou nenazýval. Když do dřevostavby vstoupíte, tak vás musí praštit přes nos. Vyplatí se vzít zákazníky do již postaveného domu a i částečně váhající klient je v tu chvíli váš.

Myslíte, že vás praští přes nos i lepidla, pojidla a ředidla ze sendvičových stěn?


Musíte cítit dřevo. Snažím se jej neupravovat. Speciálně v interiéru si myslím, že to vůbec není nutné. Dřevěný nábytek taky vydrží roky. Stačí použít olejíček nebo vosk. Něco jiného je to v exteriéru. Ale dříví v lese je taky vystaveno povětrnostním podmínkám. Dřevo si s přírodou poradí.

Jenže ze soušky budete mít v lese za pár let shnilou hromádku?


Dřevostavba není na věky. Nesmí vám vadit, že dřevo časem třeba zešedne. Lidé si představují, že si pořídí dům na klíč, a ve chvíli nastěhování začnou užívat nějaký dokonalý stroj, na který nemusí 50 let šáhnout. To je totální omyl. Takoví lidé ať zůstanou v paneláku. Postavením domu vše teprve začíná a není to pouze v tom, že se jednou za dva roky zbrousí palubky a ošetří se.

Existují druhy dřeva, které nevyžadují další údržbu?


To je protimluv. Dřevo je zde od toho, aby se udržovalo. Znám samozřejmě specielně upravené tvrdé dřevo, používám jej třeba na terasu, ale v tom okamžiku se ztrácí ekologie. Protože, co dělá dřevostavbu ekologickou? Ne to, že je vše založeno na technologiích a vše je řízeno počítačem z Číny. Na tom není nic ekologického. Vždyť se to v Číně vyrobilo za brutálně neekologických podmínek, dovezlo se to neekologickým letadlem či lodí … Ekologické na dřevostavbě je to, že jsem pokácel dříví v lese za pozemkem, a až mě dům přestane bavit, tak jej snadno odstraním. Proto nechci dřevo průmyslově upravovat, vysoušet, impregnovat, mořit nebo si jej vozit z Afriky. Z takového super drahého dřeva ani dům nepostavíte, protože se nedoplatíte. Dřevo je dřevem. A pokud mi někdo tvrdí, že existuje dřevo, na které se nemusí šáhnout, tak mu nevěřím.

Není nejčastější námitkou strach z požáru?


Masivní dřevo překvapivě špatně hoří a dokonce co se týče požární odolnosti při požáru, je například výhodnější než ocel. Ta v ohni ztrácí relativně rychle svou nosnost, kdežto dřevo když hoří, tak dlouho a přitom ještě drží pohromadě. České stavební normy nejsou používání dřeva jako hlavní nosné konstrukce příliš nakloněny, je problém stavět vícepatrové domy. V zahraničí však toto omezení není.

Do jaké míry ovlivňuje zájem rostoucí cena dřeva?


Tak nepřemýšlím. Když narazíte na klienta, co stále počítá, tak s ním většinou není kloudná domluva. Zákazník musí přijít s nadšením, a já musím získat jeho důvěru. Speciálně dřevo svádí k tomu, že si můžete stavět svépomocí. Je to stavebnice, se kterou si každý v dětství hrál. Stavba svépomocí pochopitelně ovlivňuje výrazně cenu a to až o třetinu. Když někdo začne počítat, tak mu řeknu: Je to úplně jedno, z čeho si ten dům postavíte. Ve výsledku to přijde na stejné peníze. Je to o tom, co chcete. Ještě než začnu s klientem řešit dispozici nového domu, tak vždy udělám kalkulaci, kolik peněž do toho chcete dát a zapracuji do kalkulace tzv. „koeficient reality“, který zohlední to, že všechno stojí vždy o trochu víc, než si člověk dovede představit i v tom nejhorším snu. Kalkulace nesmí od začátku překročit možnosti klienta, protože pak dům skončí nedodělaný, a to je škoda. Stavba, ať ji děláte s Ukrajinci či Čechy, stojí de facto stejně. Vychází to vždy okolo cca 15 tisíc na metr čtvereční. Když mi stavební firma dá rozpočet, tak jdu položku po položce. Okamžitě jsem schopen najít deset procent vaty, a když si to vezmu přes víkend, tak najdu dalších deset procent. I to je vlastně důležitá spolupráce architekta s klientem.

To působíte i jako stavební dozor?


Jsem stavební dozor a většinou i stavbu pomáhám organizovat. Moje práce je zaplacena z toho, co ušetřím. Mohl bych postupovat tabulkově, což od nás i Komora architektů vyžaduje, ale to bych nesehnal jedinou zakázku. Jsem mladý a potřebuji postavit referenční stavby. Proto se jednak snažím nabízet něco, co jiní nenabízí a pochopitelně i laciněji. Nabízím jim nadstandardní servis. Dobrou architekturu jsem ochoten dělat i zadarmo. Kromě rodiny je to můj smysl života a baví mě to.

Rozhovor pro časopis "STAVITEL" zaznamenal Jiří Kučera

23. 2. 2007
Pridat.eu

© 2001 - 2019:
TOMÁŠ KLANC
   |    graphic design:
LLEV
   |    PR:
IDEALAB