DALŠÍCH 19 FOTOGRAFIÍ VE FOTOGALERII
Denník:
Ráno 4:00
Na místo přijíždím jako první z realizačního týmu nabalený v zimním oblečení. Popoženu telefonem své kolegy a začnu s připravenou kontrastní izolepou a 50 metrovým pásmem na podlaze prázdné výstavní haly vyznačovat umístění budoucích staveb a technických zařízení. Zmrzlými prsty barevnou fixou čísluji pozice do připravených plánů – prováděcí dokumentace. Po dokončení rozdám poslední verze nakopírovaných půdorysů akce hlavnímu producentovi - stavby vedoucímu a managerům stavebních čet - subdodavatelům. Společně uděláme poslední korektury. Tyto chvilky prvního a posledního kontrolního dne na stavbě jsou vedeny ještě v klidu ...
6:00
Začíná navážení materiálu – příprava staveniště. Podle spaceplannu, který jsme spolu s hlavním producentem a mozkem akce M. Vavrošem připravovali 4 týdny, se kilometry plotu a elektro kabelů, m2 podia, konstrukce samo zvedacího groundsupportu, dekorace, stoly, židle, WC, cisterny s pitnou vodou, bary, šatny a množství potřebných pracovišť, vše uzpůsobeno pro rychlé postavení a demontáž, staví na své místo. Dle výkazu výměr jsou precizně udělány veškeré objednávky. Na reklamace víceprací během rychlé stavby není čas. Jakýkoli zbytečný časový skluz znamená posunutí otevření areálu a velkou finanční ztrátu. Vysvětlím ještě harmonogram stavby opozdivšímu se dokumetnaristovi od televize, abychom měli co ukazovat dětem. Akce tohoto typu jsou tak pomíjivé o co jsou intenzivnější. Odcházím si domů ještě na chvíli lehnout. Teď je vše v rukou producenta a sehraných členů stavby.
10:00
Podle plánu končí hrubá stavba. To znamená, že stojí podia a nohy hlavních konstrukcí. Nosný rám je zatím nehybně zafixován v dolní poloze tak, aby na něj šlo věšet světelnou a zvukovou aparaturu.
16:00
Uzavírá se prostor. Odpoledne se vždy začnou v areálu trousit podivná individua, přece jen 10 hostů na jednu akreditaci je trochu moc. Kdo nemá pásku, tak ven. Naštěstí mám růžovou – produkční a v kapse dvě zelené VIP, pro přítelkyni a sestru. Instalace světel a zvuku je zakončena světelnou a zvukovou zkouškou. Teď nastane okamžik, který maratónci prožívají na 32 kilometru. Jakmile se zkusí zvuk a světla začnou svítit, tak je samozřejmě do konce ještě mnoho práce, ale všichni již ví, že to stihneme a doběhneme do cíle.
20:00
Otevírá se areál. Z posledních sil se ještě dolaďují pod dozorem architekta kosmetické věci design – informační systém a dekorace. Dělníci – mistři stavby mají pro sebe a své drahé polovičky vstup zdarma, většinou ho ale nevyužijí. Čeká je druhý den ráno demontáž a 38 hodin vydrží pracovat jen málokdo.
Jedu domů sundat ze sebe montérky. Rychlou selekcí v šatníku a výběrem vůně ze sebe udělám konzumenta taneční scény. Popereme se s Petrou o koupelnu, její účes je s přibývajícími minutami stále objemnější. Sedáme do auta, a vyrážíme. V našem věku si již nedovedeme představit, že až ten happening skončí, tak se budeme tísnit s dalšími asi 15.000 tisící diváky v nočních linkách hromadné dopravy.
22:00
Zelená vlna v rádiu hlásí naprosto nevysvětlitelný dopravní kolaps na příjezdu k výstavišti. Dopravit tisíce lidí na jedno místo lze jen s porušením obvyklých dopravních zvyklostí. Do areálu proklouzneme zadem, máme pásky s tou správnou barvou. Lidé před vstupem jsou odbavováni důslednou ochrankou, což v době největšího návalu příchozích vytvoří před vstupem krátkou frontu.
24:00
Sešli jsme se s přáteli ve VIP zóně. Každý má již své zážitky ... Nenápadného černocha sedícího v rohu na pohovce si ani nikdo nevšimne. Po té co se ve své šatně oholí a převlíkne ze z něj stane Carl Cox – legenda taneční scény, který v Anglii experimentoval s elektronickou hudbou v dobách, kdy u nás frčeli poupata. Dnes je z něho „řezník“, který svým tříhodinovým setem, kde mixuje hudbu ze dvou gramofonů, počítače a cédéčka, nenechá svým zhypnotizovaným posluchačům jedinou část těla v klidu. Ze stropu kape pot. Podařilo se mi protáhnou několik kamarádů přímo na podium a zpoza DJ pozorujeme neuvěřitelný výhled. Rozjetý tisícový dav tanečníků, nad jehož hlavami se odehrává scénická a s hudbou se měnící kompozice laserových paprsků, záblesků světel, umělé mlhy a filmové produkce. Rodičovská generace si dnes jen stěží může představit, že stejné mrazení v zádech, jaké oni prožívali v davových scénách na Strahovském stadiónu, dnes svobodně narození prožívají při poslechu hudby, jejíž rychlost rytmu a hlasitost několikanásobně přesahuje povolené hygienické limity. Co by se stalo, kdyby vypadl proud? Nic naskočil by zálohový generátor, protože ten hysterický řev, když DJ - bůh, symbol popkultury - přestane hrát, si nedokážete představit.
6:00
Protentokrát konec. Na úklid zbývá 12 hodin. Věřte, že by jste při předání uklizené a prázdné haly nepoznali, že zde před půl dnem dýchalo vzduch desetitisíce roztančených obyvatel mobilního města na jedno použití. Vše klaplo na minutu, taky aby ne. Hodina pronájmu navíc je nepředstavitelně drahá a před halou již čeká rozebrané molo na instalaci módní přehlídky DKNY či výstavní stánky veletrhu FOR ARCH.
