rekonstrukce funkc. vily "KLIMENTKA"

R odinný dům ve funkcionalistickém stylu postavený v roce 1932, arch. Otto Kohnem měl již na kahánku, naplnění vydaného demoličního výměru, který byl součástí developerského záměru, odvrátila realitní krize. Místo zbourání a výstavby bytového domu se vila dočkala díky novým osvíceným majitelům zajímavé obnovy a dostavby, může tak sloužit rodinnému bydlení dalších pár desítek let.

Dům se nachází v klidné ulici ve vilové čtvrti, ale v blízkosti centra Prahy. Po rekonstrukci tedy nabízí svým obyvatelům příjemné bydlení se zahradou na dosah všech vymožeností velkoměsta. Svažitá zahrada byla upravena tak, aby byla co nejvíce využitelná a poskytovala soukromí. Investoři si přáli zachovat původní styl domu, s tím, že technické vybavení i výraz domu by měly odpovídat současnosti. K realizaci svého záměru přizvali architekta Tomáše Klance. „V průběhu přípravy rekonstrukce se ukázalo, že stavebnětechnický stav domu byl ve skutečnosti lepší, než se na první pohled zdálo. Dům bylo třeba zbavit vlhkosti, která však nebyla způsobena vzlínáním, ale pouze zatékáním z neudržovaných okapů. Bylo tak celkem snadné vlhkost ze suterénu odstranit provedením nových dešťových svodů a okapového chodníčku s drenáží. Sokl domu je v původní výšce napojen na hydroizolaci spodní stavby větranou mezerou (vzdušníkem) po celém obvodu objektu. Vzdušník slouží k provětrávání základové spáry “, popisuje architekt Tomáš Klanc. Došlo k zateplení celého domu difúzně otevřeným polystyrenem, který je propustný pro vodní páry a umožňuje tak původním zděným konstrukcím „dýchat“. Díky rekonstrukci rozvodů a instalaci nového systému vytápění – tepelné čerpadlo (voda – vzduch), které je hlavním zdrojem tepla pro teplovodní podlahové vytápění má dům nízkoenergetický provoz. Temperování domu a větrání zajišťuje rozvod vzduchotechniky s rekuperací, která ukládá přebytečné teplo do akumulačního zásobníku teplé užitkové vody. Dům starý 80 let má nyní technické parametry odpovídající současným požadavkům na moderní a úsporné bydlení.

Malé změny s velkým účinkem

Architekt Tomáš Klanc navrhl rozšíření domu směrem do zahrady vestavbou pracovny a koupelny (v 2. nadzemním podlaží), tím byl půdorys doplněn na obdélník bez původního výklenku. Zasklením lodžie došlo k rozšíření obývacího pokoje, který byl dále propojen posuvnými prosklenými dveřmi s jídelnou a kuchyní. Původně tři samostatné místnosti tak byly spojeny v jeden obytný prostor. V suterénu byla kromě sklepních prostor i garsoniéra, dříve byt pro domovníka. Díky přístavbě další místnosti zde vznikl malý byt, například pro návštěvy. Z dříve vlhkého sklepa jsou nyní příjemné prostory, část je využita pro prádelnu a technické zázemí (vnitřní jednotka tepelného čerpadla a větrací jednotka), v části je sauna a relaxační místnost. Krov pultové střechy byl v dobrém stavu, takže zůstal zachován, pouze byl odstraněn podhled a místo nevyužívané půdičky získaly dětské pokoje prostor do výšky, který je využitý na patýrka na spaní pro děti. Soukromý prostor rodičů představuje ložnice, šatna a koupelna, jež tvoří poslední patro v nově přistavěné rohové části. Z ložnice je přístup na terasu, která má novou dřevěnou pochozí plochu a skleněné zábradlí z copilitu. Copility jsou použité také na prosklenou verandu, která tvoří nový reprezentativní vstup do domu. Základní hmotové členění zůstalo zachováno až na zmíněnou přístavbu, která logicky doplnila původní vykousnutý půdorys domu do čtverce. Také rozmístění oken je původní, jejich rozměr byl však zvětšen a mírně upraven v poměru k tloušťce zateplení, okna byla v zateplení kvůli zachování původní siluety a proporcím domu posunuta směrem k líci fasády. Šedá cementová stěrka na fasádě je doplněna výrazným barevným řešením detailů jako reminiscence na pozdní Le Corbusierovy stavby v základních odstínech - červený arkýř lemující zasklení původní terasy, modrá stříška nad vstupem a modré vchodové dveře, zelený zahradní altán. V interiéru je výběr hlavních barev (červená, modrá a zelená) doplněný ještě o žlutou, šedou a antracitovou. Barevné prvky fasád se uplatňují i v interiérech díky průhledům a velkým proskleným plochám oken.

 

Hra barev

Tomáš Klanc navrhl i zařízení interiéru, což je samozřejmostí u všech jeho projektů. Realizaci domu bere jako celek, ať už se jedná o novostavbu nebo rekonstrukci, a interiér je jeho organickou součástí. Většina nábytku včetně kuchyňské linky byla vyrobena truhlářem na míru. Hlavním použitým materiálem je ořechové dýha a MDF desky lakované do vysokého lesku. Vestavěné šatní skříně, zásuvkové skříňky s dvířky nebo výsuvné skříňky mají barevně lakované nejen vnější, ale i všechny vnitřní povrchy. V jídelně jsou stěny obloženy dřevěnými panely z ořechové dýhy, mezi okny jsou otevřené knihovny se skleněnými policemi. Jídelní stůl byl také vyroben na zakázku z dřevěných dubových postaršených fošen, podnož je pochromovaná, odpovídající stylu jídelních židlí od německého THONETU, které se dodnes vyrábějí v původním funkcionalistickém designu z 30-tých let. Také podlahové krytiny byly zvoleny tak, aby byly v souladu s původním charakterem domu. V obytném prostoru byly položeny parkety z ořechového dřeva do stromečkového vzoru, ve kterém zde byly původní parkety. V ostatních obytných místnostech a chodbách je marmoleum, což je typická krytina používaná ve funkcionalistických stavbách. Ve většině obytných místností je osvětlení řešeno svítidly zapuštěnými do podhledu a designovými lustry od Ingo Mauera nebo z Artemide. Závěsné svítidlo v ložnici rodičů vypadá jako rybářská síť s kapkami mořské vody. Inspirativní atmosféru v ložnici dotváří malba na stěně za postelí, která představuje zobrazení inuitské legendy o sově. Při troše fantazie je možné představit si celou siluetu domu jako sedící sovu.

Zahradní úpravy

Byl zrušen nefunkční bazének a svažitý terén byl na několika místech upraven do roviny. Za domem byl postaven zahradní altán s venkovním krbem, který díky svému umístění poskytuje rodině naprosté soukromí při venkovním posezení. Na něj navazuje sklad zahradního náčiní, kde je také umístěna venkovní jednotka tepelného čerpadla. K zalévání zahrady se využívá dešťová voda. Vegetační střecha dvojgaráže před domem do ulice rozšiřuje rovnou využitelnou plochu na hraní pro děti. Dešťová voda je vedena skrytými dešťovými svody ve fasádě do retenční jímky, voda je dále využívána v akumulační jímce na zalévání a splachování na WC. Oplocení a zahradní nábytek je z akátového dřeva.